Nároky na partnery jsou v mé praxi vcelku pochopitelně velké téma. A pokud se něčím naše generace v partnerských preferencích vyznačuje, je to za mě požadavek na partnerův intelekt, respektive na to, aby nás partner rozvíjel, intelektuálně posouval a “challengoval”.⠀⠀

Někdy se z toho stane podmínka, kterou nadřadíme dalším partnerovým vlastnostem. Třeba podpoře, laskavosti nebo toleranci. A ve vztahu přitom můžou být důležitější věci než intelektuální rozpravy.

Inspirativně to myslím reflektovala tato má klientka, která v minulosti hledala nabušeného intelektuála, ale právě randí s “normálním klukem”.

„Kamarádka se mě zeptala, jestli mi jako nevadí, že s ním nemohu mít intelektuální debaty. Taková otázka by ve mě dřív vyvolala úzkost. Ale teď jsem jí odpověděla, že nevadí. Že je pro mě ve vztahu vlastně mnohem důležitější sdílet každodenní radosti a starosti, mít někoho, kdo se o mně upřímně zajímá. A spíš spolu prožívat srandu, zážitky, moct se uvolnit a jen tak být spolu. A že na intelektuální debaty mám ji a další kamarády.“

(Citace je použita se svolením klientky)